Druhy ocenění nemovitostí – kdy, podle čeho, kdo a jaká hodnota

Každé ocenění nemovitosti odpovídá na tři otázky: k jakému účelu slouží, jaký druh hodnoty se pro něj má stanovit (cena obvyklá / tržní hodnota, nebo cena zjištěná podle oceňovací vyhlášky) a kdo je oprávněn ho zpracovat (soudní znalec, odhadce, nebo kdokoli). Tento přehled shrnuje běžné situace a předpisy, které je upravují; stav k září 2026.

Stručně: co potřebuji vědět, než si objednám ocenění

V českém právu existují v zásadě tři druhy hodnoty nemovitosti a záleží na účelu, který z nich se má použít. Cena obvyklá (a jí blízká tržní hodnota) říká, za kolik se věc skutečně prodává na trhu – používá se při prodeji a koupi, v dědickém řízení, při vypořádání spoluvlastnictví nebo manželů, u hypoték, u prodeje obecního a státního majetku a jako náhrada při vyvlastnění. Cena zjištěná je naproti tomu cena vypočtená přesně předepsaným postupem podle zákona o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky; s trhem se nemusí shodovat a používá se tam, kde na oceňovací předpis odkazuje jiný zákon – typicky pro daňové účely (reprodukční pořizovací cena pro daňové odpisy, cena darované či zděděné nemovitosti při jejím pozdějším prodeji, ceny mezi spojenými osobami) a u věcných břemen. Pořizovací cena je skutečně zaplacená cena a používá se v účetnictví a u daňových odpisů nemovitostí koupených nedávno; oceňovatel ji nestanovuje, ale často ji rozděluje na část připadající na stavbu a část připadající na pozemek.

Kdo ocenění zpracuje, určuje také účel. Znalecký posudek může vydat pouze soudní znalec zapsaný v seznamu znalců a zákon jej výslovně vyžaduje jen v některých situacích – například u nepeněžitých vkladů do obchodních společností, u exekučního prodeje nemovitosti, při vyvlastnění nebo když jej nařídí soud či správní orgán. Odhadce (vázaná živnost „Oceňování majetku pro věci nemovité“) zpracovává ocenění pro všechny ostatní účely: pro daně, účetnictví, dědické řízení, prodej a koupi, vypořádání, banky nebo pojišťovny; jeho výstup se nazývá ocenění nebo odborný posudek a metodicky i obsahově odpovídá posudku, jen nenese znaleckou pečeť. V některých případech zákon žádného oceňovatele nevyžaduje vůbec – například účetní jednotka může reprodukční pořizovací cenu stanovit vlastním odborným odhadem, dědici mohou hodnotu pozůstalosti prohlásit shodně sami. Odborné ocenění se v těchto případech objednává kvůli průkaznosti vůči finančnímu úřadu, notáři, bance nebo druhé straně.

Praktické vodítko: pokud po vás ocenění chce úřad, notář, banka nebo protistrana, zeptejte se, zda trvají na znaleckém posudku, nebo stačí ocenění odhadcem – ve většině daňových, účetních a smluvních případů stačí ocenění odhadcem a je zpravidla rychlejší i levnější. Podrobnosti k jednotlivým situacím, včetně odkazů na konkrétní ustanovení zákonů, jsou v tabulce a kapitolách níže.

Rychlý přehled

Základní pojmy – jaké hodnoty zákon zná

Všechny druhy hodnoty vymezuje § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (ZOM), ve znění účinném od 1. 1. 2021. Zákon se použije tam, kde na něj odkazuje jiný předpis (daně, vyvlastnění, úvěry…), kde tak rozhodne příslušný orgán nebo kde se tak strany dohodnou (§ 1 ZOM). Nevztahuje se na sjednávání cen – za kolik nemovitost prodáte, je věcí dohody.

Cena obvyklá je cena, která by byla dosažena při prodejích stejného nebo obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Určuje se porovnáním ze skutečně sjednaných cen a nepromítají se do ní mimořádné okolnosti trhu (tíseň, kalamity), osobní poměry stran ani zvláštní obliba (§ 2 odst. 2 ZOM). Je základním způsobem ocenění – použije se vždy, když zákon nestanoví jinak (§ 2 odst. 1 ZOM). Stejně ji chápe občanský zákoník: hodnota věci je její cena a cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je ujednáno nebo stanoveno jinak (§ 492 OZ).

Tržní hodnota je odhadovaná částka, za kterou by měla být věc směněna ke dni ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím po náležitém marketingu, kdy obě strany jednají informovaně, uvážlivě a nikoli v tísni (§ 2 odst. 4 ZOM; definice převzatá z mezinárodních oceňovacích standardů). Použije se v odůvodněných případech, kdy obvyklou cenu nelze určit – typicky u nemovitostí, pro které neexistuje dostatek srovnatelných prodejů – a důvody musí být v ocenění uvedeny (§ 2 odst. 3 ZOM). V běžné řeči se oba pojmy prolínají; pro většinu účelů (prodej, dědictví, vypořádání, banky) jde o tutéž „tržní“ hodnotu a ocenění musí postup jejího určení odůvodnit (§ 2 odst. 5 ZOM).

Cena zjištěná je každá cena určená podle ZOM jinak než jako cena obvyklá, tržní hodnota nebo cena mimořádná (§ 2 odst. 7 ZOM) – tedy cena vypočtená nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem podle oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. (základní ceny, koeficienty, indexy, opotřebení; vyhláška se každoročně aktualizuje). Je to „úřední“ cena: přezkoumatelná a jednoznačná, ale s trhem se nemusí shodovat – bývá nižší i vyšší. Používá se tam, kde jiný zákon odkazuje na oceňovací předpis (daně z příjmů, věcná břemena, minimální náhrada při vyvlastnění).

Reprodukční pořizovací cena je pojem účetních a daňových předpisů: cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje (§ 25 odst. 5 zákona o účetnictví). Zákon o daních z příjmů pro ni odkazuje na ZOM, který ji však nezná; podle stanoviska Ministerstva financí č. 06/2022 se u nemovitých věcí reprodukční pořizovací cena pro daňové účely rovná ceně zjištěné. Pro účetnictví stačí odborný odhad.

Pořizovací cena je cena, za kterou byl majetek pořízen, a náklady s pořízením související (§ 25 odst. 5 zákona o účetnictví). Nestanovuje ji oceňovatel, ale kupní smlouva; ocenění je potřeba jen k jejímu rozdělení na stavbu (odpisovanou) a pozemek (neodpisovaný), je-li sjednána souhrnně.

Cena mimořádná je cena, do které se promítly mimořádné okolnosti trhu, osobní poměry nebo zvláštní obliba (§ 2 odst. 6 ZOM, § 492 odst. 2 OZ); v praxi ocenění nemovitostí se používá výjimečně (náhrada škody).

Kdo smí ocenění zpracovat

Zákon rozlišuje tři úrovně: znalecký posudek, ocenění odhadcem a odhad, který si udělá účastník sám. Která úroveň je nutná, určuje předpis pro daný účel, nikoli druh hodnoty – cenu obvyklou i cenu zjištěnou umí stanovit znalec i odhadce.

Soudní znalec (znalec, znalecká kancelář, znalecký ústav) je osoba zapsaná v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích. Jen ona může podat znalecký posudek – dokument se znaleckou doložkou a otiskem znalecké pečeti (§ 1, § 2 a § 28 zákona o znalcích). Znalecký posudek zákon výslovně vyžaduje například u nepeněžitých vkladů do obchodních korporací (§ 143, § 251 ZOK), při exekučním prodeji nemovitosti (§ 336 OSŘ), při vyvlastnění (§ 20 zákona o vyvlastnění), v insolvenci u zajištěného majetku a při reorganizaci (§ 219, § 153 insolvenčního zákona) a všude tam, kde soud nebo správní orgán znalce ustanoví (§ 127 OSŘ). Znalecký posudek může zadat i účastník sám a předložit jej soudu jako důkaz.

Odhadce je podnikatel s vázanou živností „Oceňování majetku pro věci nemovité“ podle přílohy č. 2 živnostenského zákona (č. 455/1991 Sb.), která vyžaduje odbornou kvalifikaci – například vysokoškolské vzdělání v oboru oceňování majetku, nebo vysokoškolské vzdělání doplněné čtyřsemestrálním studiem oceňování, případně střední vzdělání s praxí. Odhadce zpracovává ocenění (odborný posudek) podle týchž předpisů a metod jako znalec – zákona o oceňování majetku, oceňovací vyhlášky, mezinárodních a evropských oceňovacích standardů – a jeho výstup se používá všude, kde zákon znalecký posudek nepředepisuje: pro daňové přiznání a daňové odpisy, pro účetnictví, pro notáře v dědickém řízení, pro dohody o vypořádání, pro prodej a koupi, pro banky, pojišťovny a obce. Rozdíl proti znaleckému posudku je formální (chybí znalecká doložka a pečeť), nikoli metodický.

Kdokoli – některé předpisy nevyžadují žádného oceňovatele. Účetní jednotka stanoví reprodukční pořizovací cenu vlastním odborným odhadem, dědici mohou hodnotu pozůstalosti určit shodným prohlášením (§ 181 zákona o zvláštních řízeních soudních), spoluvlastníci nebo manželé se o hodnotě mohou dohodnout, insolvenční správce ocení majetek sám. Odborné ocenění se v těchto případech pořizuje kvůli průkaznosti – finanční úřad, notář nebo druhá strana ocenění od nezávislého odborníka zpravidla akceptují, vlastní odhad musí účastník obhájit sám.

Daně z příjmů

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), odkazuje na zákon o oceňování majetku v několika situacích; ve všech jde u nemovitých věcí o cenu zjištěnou podle oceňovací vyhlášky a znalecký posudek zákon nevyžaduje – stačí ocenění odhadcem, které je přezkoumatelné pro správce daně.

Daňové odpisy – vstupní cena stavby (§ 29 odst. 1 ZDP). Odpisují se stavby, budovy a jednotky, nikdy pozemky. Vstupní cena závisí na způsobu nabytí a na osobě poplatníka:

• Pořizovací cena – nemovitost byla koupena; u fyzické osoby platí, jen pokud od koupě do zahájení nájmu nebo vložení do obchodního majetku uplynulo méně než 5 let (písm. a); právnická osoba vychází z pořizovací ceny vždy. Je-li kupní cena sjednána souhrnně za stavbu i pozemek, musí se rozdělit – v praxi poměrem cen zjištěných stavby a pozemku (§ 24 odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví, § 61a vyhlášky č. 500/2002 Sb.). To je nejčastější ocenění pro účetní a firemní klienty; rozhodným dnem je den nabytí vlastnického práva (právní účinky vkladu do katastru).
• Reprodukční pořizovací cena – fyzická osoba nemovitost koupila nebo postavila více než 5 let před zahájením nájmu či vložením do podnikání (písm. a), b), d), nebo ji nabyla bezúplatně (písm. e). Určuje se podle ZOM, tedy jako cena zjištěná (stanovisko MF č. 06/2022 ze dne 12. 5. 2022), k datu zahájení nájmu / vložení do obchodního majetku, u bezúplatného nabytí ke dni nabytí. Majetek nabytý darem, jehož nabytí bylo od daně osvobozeno (např. dar od rodičů), je z odpisování vyloučen (§ 27 písm. j) ZDP).

Prodej zděděné nebo darované nemovitosti (§ 10 odst. 5 ZDP). Není-li příjem z prodeje osvobozen (časový test), lze proti němu uplatnit jako výdaj cenu určenou podle ZOM ke dni nabytí – u nemovitých věcí cenu zjištěnou k datu úmrtí zůstavitele, resp. k datu darování. Ocenění se tedy zpracovává zpětně, podle oceňovací vyhlášky platné v roce nabytí.

Nepeněžní příjem (§ 3 odst. 3 ZDP). Dar nemovitosti, který není osvobozen (dar mimo příbuzenské vztahy vymezené v § 10 odst. 3 ZDP), je nepeněžním příjmem obdarovaného a oceňuje se podle ZOM.

Spojené osoby (§ 23 odst. 7 ZDP). Při převodu nebo pronájmu mezi spojenými osobami (společník a jeho společnost, příbuzní, matka a dcera) musí sjednaná cena odpovídat ceně mezi nespojenými osobami, tj. ceně obvyklé; jinak správce daně upraví základ daně. Nelze- li takovou cenu určit, použije se cena podle ZOM. Ocenění obvyklou cenou zde slouží k doložení, že cena je tržní.

Daň z nabytí nemovitých věcí byla zrušena v roce 2020; ocenění pro tuto daň se již nezpracovává. Daň z nemovitých věcí vychází z výměr a koeficientů, ocenění nevyžaduje.

Účetnictví

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, oceňuje majetek k okamžiku uskutečnění účetního případu (§ 24 odst. 2) – u nemovitostí podléhajících vkladu je to den doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu (Český účetní standard č. 001, bod 2.4.3). Pozemky se účetně neodpisují (§ 28 zákona o účetnictví, § 56 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb.), stavby ano – proto je i účetně nutné souhrnnou kupní cenu rozdělit.

• Pořizovací cena (§ 25 odst. 1 písm. a) a odst. 5 písm. a)) – úplatně nabytý majetek; cena pořízení plus související náklady (provize, právní služby, správní poplatky, § 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Oceňovatel ji nestanovuje.
• Reprodukční pořizovací cena (§ 25 odst. 1 písm. l) a odst. 5 písm. b)) – majetek nabytý bezúplatně, vytvořený vlastní činností bez známých nákladů, nově zjištěný při inventarizaci, vklad bez ocenění ve společenské smlouvě. Pro účetnictví stačí odborný odhad; pro daňové odpisy téhož majetku je však třeba cena zjištěná podle ZOM (viz Daně z příjmů), proto se v praxi zpracovává jedno ocenění cenou zjištěnou, které slouží oběma účelům.
• Rozúčtování souhrnné ceny (§ 24 odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví, § 61a vyhlášky č. 500/2002 Sb.) – při nabytí více složek majetku za jednu cenu (stavba + pozemek, soubor nemovitostí, obchodní závod) se cena rozdělí poměrně podle ocenění jednotlivých složek „znalcem nebo kvalifikovaným odhadem“. Vyhláška tedy výslovně připouští kvalifikovaný odhad; ocenění odhadcem poměrem cen zjištěných je zavedený a přezkoumatelný postup.
• Přecenění na reálnou hodnotu (§ 27) se u běžných nemovitostí v užívání nepoužívá; týká se např. majetku určeného k prodeji u vybraných účetních jednotek a přeměn.

Pro účetní závěrku, banky nebo investory se vedle toho zpracovávají ocenění tržní hodnotou (např. přehled o reálné hodnotě majetku v příloze závěrky); ta nemají oporu v § 25 a řídí se požadavkem zadavatele.

Dědické řízení, vypořádání a soudní spory

Dědické řízení. Notář jako soudní komisař stanoví obvyklou cenu majetku pozůstalosti ke dni úmrtí (§ 180 a § 181 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Vychází přitom ze shodného prohlášení dědiců nebo z ocenění správce pozůstalosti; znalecký posudek si vyžádá jen v odůvodněných případech (spor mezi dědici, předlužení, nezletilí dědici). Dědici proto zpravidla předkládají ocenění odhadcem cenou obvyklou; z ní se odvíjí i odměna notáře. Totéž ocenění k datu úmrtí se později hodí jako podklad pro cenu zjištěnou při prodeji zděděné nemovitosti (§ 10 odst. 5 ZDP) – jde však o jiný druh hodnoty, ne o totéž číslo.

Vypořádání společného jmění manželů a spoluvlastnictví. Manželé (§ 736 a násl. OZ) i spoluvlastníci (§ 1140 a násl. OZ) se mohou vypořádat dohodou, pro kterou zákon žádné ocenění nepředepisuje; hodnotou věci je její cena obvyklá (§ 492 OZ). Nezávislé ocenění odhadcem bývá základem dohody a předchází sporu. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje soud – přikáže věc za přiměřenou náhradu nebo nařídí prodej (§ 1147 OZ) – a hodnotu zjistí odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem (§ 127 OSŘ). Účastník může předložit i vlastní znalecký posudek; ocenění odhadcem má v řízení povahu listinného důkazu, nikoli znaleckého posudku.

Soudní spory obecně (náhrada škody, bezdůvodné obohacení, určení výše nájemného, zrušení služebnosti za náhradu). Závisí-li rozhodnutí na odborném posouzení, vyžádá soud odborné vyjádření, a nestačí-li, ustanoví znalce (§ 127 OSŘ). Pro soudní řízení je tedy třeba počítat se znaleckým posudkem; ocenění odhadcem slouží pro předsoudní jednání, mediáci a jako podklad pro žalobu.

Zrušení a vypořádání podle notářského zápisu, předmanželské smlouvy, darovací smlouvy s výměnkem – hodnota se sjednává dohodou; ocenění odhadcem se pořizuje, chce-li některá strana doložit, že dohodnutá cena je obvyklá (i s ohledem na § 23 odst. 7 ZDP a na osvobození darů).

Prodej a koupě, nájemné, pojištění, hypotéka

Prodej a koupě. Kupní cena je věcí dohody a zákon o oceňování majetku se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 ZOM). Ocenění tržní hodnotou (cenou obvyklou) se objednává pro stanovení nabídkové ceny, pro rozhodnutí o koupi, pro jednání mezi příbuznými nebo společníky a pro doložení ceny vůči finančnímu úřadu (spojené osoby, osvobození) či vůči ostatním spoluvlastníkům. Zpracovává je odhadce; na formě znaleckého posudku netrvá nikdo.

Nájemné. Obvyklé nájemné je nájemné dosahované u srovnatelných bytů či prostor v daném místě a čase (§ 2 ZOM obdobně; u bytů § 2249 OZ a nařízení vlády č. 453/2013 Sb. o srovnatelném nájemném). Ocenění se používá při sjednávání nebo zvyšování nájemného, u nájmů mezi spojenými osobami (§ 23 odst. 7 ZDP), u obecních bytů a při bezplatném užívání (nepeněžní příjem). Ve sporu o výši nájemného rozhoduje soud a zpravidla ustanoví znalce.

Pojištění. Pojistná částka stavby se stanoví na novou (reprodukční) cenu, tj. na náklady na znovupostavení stavby, případně na časovou cenu (nová cena snížená o opotřebení); pozemek se nepojišťuje. Zákon způsob ocenění nepředepisuje, řídí se pojistnými podmínkami; ocenění nákladovou metodou od odhadce chrání před podpojištěním. Tržní hodnota je pro pojištění nevhodná – obsahuje hodnotu pozemku a polohy, která škodou nezaniká.

Hypoteční a jiný úvěr zajištěný nemovitostí. U spotřebitelského úvěru na bydlení se předmět zajištění ocení cenou obvyklou nebo tržní hodnotou podle ZOM; ocenění musí být nestranné a objektivní a osoba, která je provádí, důvěryhodná, odborně způsobilá a nezávislá na úvěrovém procesu (§ 113 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb.). Banky proto pracují s vlastními seznamy smluvních odhadců a interními metodikami; odhad od odhadce mimo seznam banky zpravidla nepřijme. Pro úvěry podnikatelům platí obdobná praxe podle interních předpisů bank.

Obce a stát, obchodní korporace, insolvence, exekuce, vyvlastnění

V těchto oblastech zákon buď předepisuje cenu obvyklou jako minimum či maximum, nebo výslovně vyžaduje znalce.

Obce a kraje. Při úplatném převodu majetku obce se cena sjednává zpravidla ve výši obvyklé v daném místě a čase; nižší cena musí být zdůvodněna, jinak je převod neplatný (§ 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.; obdobně § 18 zákona o krajích). Obce si proto před prodejem, směnou nebo pronájmem nechávají zpracovat ocenění cenou obvyklou; zákon nevyžaduje znalce, řada obcí však z opatrnosti žádá znalecký posudek – rozhoduje vnitřní předpis obce.

Stát. Organizační složky státu prodávají nejméně za cenu obvyklou (§ 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.) a nakupují nejvýše za cenu podle ZOM (§ 12 odst. 4). Ocenění zadávají podle svých pravidel, v praxi zpravidla znalcům.

Obchodní korporace. Nepeněžitý vklad nemovitosti do s.r.o. ocení výhradně znalec vybraný ze seznamu znalců (§ 143 ZOK); u akciové společnosti se cena vkladu určí posudkem znalce (§ 251 ZOK). Ocenění znalcem vyžadují i některé přeměny a převody majetku mezi společností a jejími zakladateli či společníky podle zákona o přeměnách (č. 125/2008 Sb.) a ZOK. Pro běžné prodeje nemovitostí mezi společností a společníkem stačí ocenění cenou obvyklou od odhadce (§ 23 odst. 7 ZDP), pokud stanovy nebo společenská smlouva nežádají víc.

Insolvence. Insolvenční správce oceňuje majetkovou podstatu sám cenou obvyklou; znalce zadá na žádost věřitelského výboru, u obtížně ocenitelného majetku a vždy u majetku sloužícího k zajištění nebo zpeněžovaného jako celek (§ 219 insolvenčního zákona); při reorganizaci ustanoví znalce soud (§ 153).

Exekuce a výkon rozhodnutí. Nemovitou věc a její příslušenství ocení cenou obvyklou znalec ustanovený soudem nebo exekutorem (§ 336 OSŘ); z ceny se odvíjí nejnižší podání v dražbě. Ocenění odhadcem zde nemá místo, může však sloužit povinnému jako podklad pro námitky nebo pro prodej mimo dražbu.

Vyvlastnění. Náhrada za odnětí vlastnického práva se poskytuje ve výši ceny obvyklé, nejméně však ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu; náhrada za věcné břemeno cenou zjištěnou (§ 10 zákona č. 184/2006 Sb.). Stanoví se výhradně na základě znaleckého posudku, který může předložit vyvlastňovaný do 30 dnů od zahájení řízení, jinak jej opatří vyvlastnitel (§ 20). Obdobně se postupuje u výkupů pro dopravní a energetické stavby podle zákona č. 416/2009 Sb., kde je náhrada odvozena od znaleckého posudku a násobků ceny.

Zdroje

Znění předpisů ověřeno 29. 9. 2026 v aktuálním znění na zakonyprolidi.cz; stanovisko MF na webu Ministerstva financí.

• Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku – § 1, § 2, § 16b
• Vyhláška č. 441/2013 Sb., oceňovací vyhláška
• Zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech – § 1, § 2, § 28
• Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon – příloha č. 2, vázaná živnost „Oceňování majetku pro věci nemovité“
• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů – § 3 odst. 3, § 10 odst. 5, § 23 odst. 7, § 26–§ 29
• Stanovisko MF č. 06/2022 k reprodukční pořizovací ceně po 1. 1. 2021 (PDF)
• Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví – § 24, § 25, § 28
• Vyhláška č. 500/2002 Sb. – § 47, § 56, § 61a Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – § 492, § 742, § 1147
• Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – § 180, § 181
• Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – § 127, § 336
• Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích – § 143, § 251
• Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích – § 39
• Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR – § 12, § 22
• Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon – § 153, § 219
• Zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění – § 10, § 20
• Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – § 113

Neověřeno přímo v textu předpisu (uvedeno podle obecné znalosti, před zveřejněním doporučuji zkontrolovat): § 18 zákona o krajích, nařízení vlády č. 453/2013 Sb. o srovnatelném nájemném, zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách, zákon č. 416/2009 Sb. (výkupy pro dopravní stavby), ČÚS č. 001 bod 2.4.3 (ověřeno zprostředkovaně z odborného článku).